Sodíkové výbojky se vyrábí v provedení nízkotlakém a vysokotlakém. Nízkotlaké zdroje vyzařují velmi intenzivní oranžové světlo a jsou pro běžné svícení prakticky nepoužitelné. Mají velmi nízký index podání barev, což v praxi znamená, že se osvětlené předměty jeví v různých odstínech šedé barvy, kromě povrchu předmětů zbarvených do oranžova a žluta. Pro lidské oko to znamená naprosto nevěrohodný obraz. Jejich velkou předností je však výjimečná schopnost prorazit mlhavý opar a proto jsou výhodné jako světla do mlhy v některých exponovaných úsecích silničního provozu, např. v tunelech, v nepřehledných křižovatkách a zatáčkách. Kromě nasazování na vyhrazené dopravní uzly se uplatní i v měřicí technice při provádění spektrální analýzy některých prvků a chemických sloučenin.
Vysokotlaké sodíkové výbojky
Vysoký tlak sodíkových par je dodnes primární záležitostí z hlediska uplatnění osvětlovacích zdrojů v exteriéru. Dosud nebyl výkon těchto zdrojů světla překonán a v pouličních lampách se s těmito výbojkami setkáte v každém městě a ve většině obcí. Výhodou je velký rozsah pokrytí umělým světlem prakticky celé ulice včetně chodníků, a to při relativně dlouhých odstupech jednotlivých stožárů lamp. Tím také přispívají k větší bezpečnosti a k lepší orientaci ve venkovním prostředí, i když není legislativně stanoveno, že musí mít každá obec povinně instalované veřejné osvětlení. Na počátku 80. let minulého století také zdaleka všechny obce nebyly tímto „standardem“ vybaveny.
Tato technologie provází lidstvo již necelých šedesát let, poprvé jsme se s nimi mohli setkat v Praze, kde začaly nahrazovat rtuťové výbojky s nazelenalým světlem. Dnes je žlutavý odstín sodíkových lamp součástí koloritu našeho života a připadá nám natolik vžitý, podobně jako svit klasických žárovek s wolframovým vláknem.
