Lidem se nechce pracovat zlobí se podnikatelé, manažeři jsou bezmocní. Hned v úvodu článku bych chtěl důrazně upozornit na rozdíl mezi živnostníky a drobnými podnikateli s pár zaměstnanci na jedné straně a korporátními manažery a majiteli obřích podniků se stovkami nebo tisíci zaměstnanci. Zatímco prve jmenovaní často zápasí o holé přežití a jejich pracovní den se zas tolik neliší od pracovního dne obyčejného mistra, řemeslníka, nebo kancelářské síly, ti druzí si až příliš často jen užívají plody práce druhých. Oldřich Gojiš majitel potravinářského impéria Interlacto popisuje situaci jako diktaturu zaměstnanců, kteří na příkazy manažerů reagují občas stávkou nebo odchody. Pojďme se tedy podívat co si pan velkopodnikatel Gojiš představuje pod pojmem diktatura.
Situace vypadá asi takto a upozorňuji že tak to vypadá dnes ve většině firem. Majiteli, který ročně vydělává 100 milionů se zdá že vydělává málo a dá svým manažerům příkaz zvýšit produktivitu práce, tito se vydají tou nejsnadnější cestou a prostě nařídí lidem pod nejrůznějšími pohrůžkami, aby více pracovali, tj. zvýší normy, občas na naprosto absurdní čísla. Jenže s dnešní situací na trhu práce a s tím že dnešní mladí lidé už nejsou svými rodiči a školou vychováváni ke slepé poslušnosti k panstvu se, jak už to, tak někdy bývá, potážou se zlou. Zaměstnanci nejen že nezačnou pracovat více, ale právě ti nejzkušenější a nejschopnější začnou odcházet, neboť jsou ochotni raději riskovat chvilkovou nezaměstnanost nebo přijmou práci která více naplňuje, byť by i byla méně placena, tolik tedy k těm zlým a nenasytným zaměstnancům. Dále, poněvadž nejschopnější zaměstnanci postupně odešli za lepším a manažer za boha nemůže pochopit proč, začne zvyšovat tlak na zaměstnance zbývající, ti, protože z nejrůznějších důvodů odejít nemohou nebo nechtějí, nakonec díky přepracování stále častěji končí na nemocenských. Produktivita nejen že se nezvýšila ale dokonce povážlivě klesla. Tu začnou manažeři plánovat nasazení zahraniční pracovní síly, bohužel se ovšem ukazuje že dnes už ani ti Ukrajinci nejsou tak hloupí a zoufalí, jak by bylo potřeba, jen co se rozkoukají zjistí, že jinde si vydělají více, a tak produktivita dále klesá.
Nevím jak vám, ale mně připadá že tento systém je neudržitelný a já osobně už dnes a v našich podmínkách vidím citelné zhoršování služeb i kvality i těch nejběžnějších výrobků. V obchodě dostanete zkažené maso, nebo musíte čekat věky na kase, protože je nedostatek prodavaček, přijdete do restaurace a tam kde dříve obsluhovaly nádherné čiperné holky se dnes plouží jedna protivná pomalá servírka. Firmy odmítají zakázky, nebo vyrábějí zoufale nekvalitně. Obrazně řečeno – loď se potápí, ale smetánka na horní palubě stále ještě tančí a orchestr hraje.
